Sintra, královna zahrad

Zahrada Monserrate

V dnešní době je těžké, psát blog o cestování, když jsme nedávno ani nemohli jet do jiného okresu.

Nezbývá mi nic jiného, než se vrátit do minulosti, do svých vzpomínek a do souboru fotky v mém mobilu.

Naštěstí fotek i vzpomínek mám docela dost, na pár článků to zatím bude stačit a pak budu doufat, ostatně jako my všichni, že se hranice otevřou.

V mém blogu vám chci přiblížit zajímavá místa, která tak úplně nemá ve svém hledáčku klasický český cestovatel.

Jedním takovým je portugalská Sintra.

Město vzdálené jen asi 20 km od Lisabonu. Můžete se tam z Lisabonu vydat vlakem, z vlakového nádraží Rossio jezdí spoj několikrát za hodinu. Cesta trvá něco přes hodinu. Nebo si můžete, tak jako my, půjčit na letišti auto a cestovat pohodlně vozem. Po dálnici jste tam za půl hodiny.

Pohled na Sintru z hotelové zahrady Sintra Marmoris Palace

Sintra mě okouzlila na první pohled. Všude je neskutečně zeleno, šedé skály, tyčící se do výšky, jsou porostlé keři a stromy, koukají jen jejich vrcholky. Na nejvyšším z nich se rozkládají hradby a věže starého maurského hradu. Je to jako z pohádky O Šípkové Růžence, která spí zakletá v jedné z věží.

Sintra je celá pohádková, v každé z jejích zahrad to dýchá mystikou a tajemnem, aby ne, když nejednu z nich založili svobodní zednáři, záhadní mistři rituálů a obřadů.

Zahrada Quinta da Regaleira

Doporučuji zůstat v Sintře přes noc. Jednodenní turisté navečer odjedou a město začne dýchat svou magickou atmosférou, genus loci je cítit snad z každého zákoutí.

My se ubytovali v hotelu Sintra Marmoris Palace, který vřele doporučuji. Je to palác z 19.století s nádhernou zahradou a neskutečnými výhledy na celou Sintru. U bohaté snídaně se můžete kochat pohledem na maurský hrad nebo Palácio Nacional de Sintra.

Hotel Sintra Marmoris Palace

Palácio Nacional de Sintra leží v srdci Sintry. Sloužil jako letní rezidence královské rodiny. Je to palác maurského typu s gotickými a renesančními prvky. Zvenku vypadá daleko lépe než zevnitř. Je hojně navštěvován turisty, soukromí tam nehledejte. Přiznám se, že mě úplně neokouzlil.

Palácio Nacional de Sintra

Za to zahrady Quinta da Regaleira mě totálně dostaly, svými tajuplnými zákoutími, cestičkami ve stínu obřích přesliček, vzájemně propojenými jeskyněmi, v kterých jsou jezírka se zelenou vodou. Už jen chybí Rusalky, aby vás jejich krásný hlas vlákal do osidel hluboké vody.

Jeskyně v zahradě Quinta da Regaleira

Třešinkou na dortu je iniciační studna. Na její dvaceti sedmi metrové dno sestoupíte po točitém schodišti, které je zdobeno různými zednářskými symboly. Na samotném dnu spatříte rosekruciánský kříž. Je tam cítit silná energie, když jsem zavřela oči, úplně jsem viděla muže v kápích, jak dělají pradávné zasvěcovací obřady.

Iniciační studna v zahradě Quinta da Regaleira

Celá zahrada mi připadala kouzelná, není se čemu divit, protože její zakladatel Monteiro byl svobodný zednář. Chtěl, aby jeho sídlo odráželo jeho zájmy v alchymii, zednářství, templářství a v rosekruciánském řádu. A to se mu opravdu povedlo.

Palác v zahradě Quinta da Regaleira

Další zahrada, která stojí za návštěvu je zahrada Monserrate. V osmnáctém století ji založil britský člen parlamentu básník William Beckford, který byl přistižen inflagranti s šestnáctiletým chlapcem, tak musel Anglii opustit. Uchýlil se do Sintry, kde začal zvelebovat svůj nový domov. Jedním z jeho hostů, který ho tu „ve vyhnanství“ navštívil, byl lord Byron. O Monserrate napsal ve své básni Childe Haroldova pouť.

Zahrada Monserrate.

Další zámožný Angličan sir Cook koupil zahradu o půl století později, vybudoval v ní úžasný maurský palác s kopulí, jejíž předlohou se stal florentský Duomo. V zahradě se nachází přes tři tisíce exotických druhů rostlin a stromů ze všech částí světa. Můžete se zde toulat celý den, doporučuji, zastavit se v kavárně a vychutnat si sklenku vína s výhledem do zahrad.

Palác Monserrate

Když už budete přesyceni zelení a květinami, můžete vyzkoušet jízdu starodávnou tramvají. Ta spojuje Sintru s pobřežím, trasa je jedenáct kilometrů dlouhá, tramvaj jede hodně pomalu, tak nesmíte pospíchat, jedna jízda na pobřeží trvá asi hodinu. Tam toho sice moc neuvidíte, ale ta jízda tramvají stojí za to.

Starodávná tramvaj

Sintra se stala mou celoživotní láskou, a protože jsme ještě neprozkoumali všechny její záhadné zahrady, tak vím, že se do ní, co nejdříve vrátíme.