Druhé můžeš inspirovat jedině osobním přístupem a svůj osobní přístup získáš jedině svými životními zkušenostmi.

Jmenuji se Simona a pomáhám lidem objevovat, prohlubovat a zapojovat jejich kreativitu do každodenního života.

 Sama vedu velmi kreativní život. Což jsem si do nedávna ani neuvědomovala. Prostě jsem žila a brala vše, co mi život přinesl bez zbytečných otázek. To, že jsem tomu všemu šla sama naproti, svými rozhodnutími a odvahou, to že vše je spojené s mou kreativitou, jsem si uvědomila, až zpětně. Ne nadarmo se říká, že si člověk uvědomí spoustu věcí, až když o ně má přijít.  

Spolu s manželem podnikáme již od začátku devadesátých let. Založili jsme několik firem, ať to byly obchody se sportovním značkovým zbožím, kavárnu, květinářství nebo firmu SAM 73, která se  specializuje na výrobu a prodej sportovního oblečení. V dobách své největší slávy měla 150 obchodů v Čechách, na Moravě, Slovensku a zaměstnávala 300 lidí.

V roce 2011 jsme zrekonstruovali mlýn na Okoři přímo pod hradem. Já jsem si tam založila keramickou dílnu, kde jsem vytvářela sošky. Protože miluji umění a historii, začala jsem tam pořádat své Salony, což byly koncerty, autorská čtení, přednášky o dějinách umění nebo charitativní akce. Díky tomu jsem se stýkala se zajímavými lidmi, kteří mě velmi ovlivnili. Ať to byli spisovatelé Kateřina Tučková, Otomar Dvořák nebo Václav Vokolek. Tak skvělý skladatel Petr Hapka nebo sexuolog Radim Uzel. Začala jsem nevědomky prohlubovat svou kreativitu. Byl to krásný život. Ale nic netrvá věčně.

Rok 2016 byl pro nás katastrofický. Firmě SAM 73 se nedařilo dobře, mohly za to některá naše rozhodnutí, ale také vnější okolnosti, které jsme nemohli ovlivnit. Nakonec jsme ji s velkým prodělkem prodali. Zůstal nám mlýn, jenže jsme neměli na jeho provoz. Museli jsme ho také prodat. Už to byla děsivá představa, protože to pro mě byl nejen úžasný prostor pro bydlení, ale i prostor pro mou seberealizaci. V té době jsem ale netušila, že bude ještě hůř.

Měli jsme jednoho vážného kupce, jenže se z něj vyklubal člověk s nekalými úmysly, který nás chtěl o mlýn připravit. Soudy s ním se vlekly několik let. Psychicky nás to vyčerpávalo, manžel to nesl daleko hůř než já, snažila jsem se ho podporovat všemi způsoby. V té době jsem našla útěchu v tvorbě. Sochala jsem, malovala, začala psát knihu.

Teď už vím, že mi má kreativita pomohla přežít. Díky ní jsem zažívala pocit flow, i když jsem byla na dně. Díky ní jsem našla sílu podporovat manžela i víru, že se z toho dostaneme. Přestala jsem se bát změn a dokázala jsem najít řešení i v situacích, které se zdály být na první pohled neřešitelné.

Nakonec jsme soudy vyhráli a mlýn prodali. Začali jsme žít nový život. Já dopsala a vydala knihu Člověk nemůže mít všechno, která je z velké části autobiografická. Začala jsem studovat Arteterapii a Koučink. Svou tvorbu jsem posunula ještě dál za její hranice, tím že pomáhám ostatním nacházet jejich kreativitu a pečovat o ni.

Kromě kreativity mi v životě hodně pomáhá cestování. Díky němu získávám nadhled, tak se mohu podívat na své problémy s větším odstupem, nepropadat stresu a panice, vidět více řešení. Články z mých cest si můžete přečíst v sekci blog.

Pokud člověk přijme, že životní krize přicházejí proto, aby se z nich poučil a posunul se ve svém životě dál, přestane se bát. Naopak změny ve svém životě vítá.