Ájurvéda ve Svaté Kateřině

K sychravému podzimu pro mě neodmyslitelně patří čas láznění, kdy se mé ztuhlé klouby potřebují prohřát.

Lámala jsem si hlavu, kam letos vyrazit. Z bludného kruhu myšlenek mě vysvobodila má kamarádka, která mi při kávě vyprávěla o blahodárných účincích Ájurvédy. V tu chvíli jsem měla v hlavě jasno. Pojedeme na ájurvédský pobyt. Užijeme si nejen láznění, ale uděláme i očistu svého těla.

Sedla jsem tedy k počítači a do vyhledávače google zadala: ájurvédské pobyty. Jako první na mě vyskočil Resort Svatá Kateřina, kde jsem si dokonce mohla vybrat z několika typů pobytů.

Jelikož se mnou jel i můj manžel, který je tvrdý materialista, tak abych ho neodradila, nebo aby mi z resortu neodjel, rozhodla jsem se pro kratší pobyt na 4 dny s názvem Omlazení. Myslím, že na seznámení s Ájurvédou, je to přesně, to pravé.

V úterý 9.listopadu jsme vyrazili. Cesta po D1 proběhla bez problémů, menší potíže nastaly až v Počátkách, kde jsme hledali hotelové parkoviště. Po 5 minutách jsme byli úspěšní, parkoviště našli a náš vůz jsme tam na čtyři dny zaparkovali. K hotelu, vzdálenému pár minut od Počátek, nás dovezl hotelový mikrobus.

Několik budov, rybníčků a kapliček schovaných uprostřed lesů Vysočiny, tak bych definovala Resort Svatá Kateřina. I když kvůli kůrovci les trochu ustoupil, což není, v tomto případě, na škodu. Protože se tak otevřely krásné výhledy do okolní krajiny, hlavně při západu slunce.

Nejvíce jsme si jich užívali z obrovských oken Ájuverdského pavilonu, který je postaven v indonéském stylu. Svou architekturou odpovídá filosofii Ájurvédy a pomocí těch velkých oken je skvěle spojen s přírodou. V něm jsme prožili většinu času. Polovinu pavilonu zabírá wellness s bazénem, vířivkami, párou a finskou panoramatickou saunou.

 V druhé polovině probíhají ájurvédské terapie. My z nich absolvovali, kromě konzultace s ájurvédským lékařem, dvě. Masáž Abhyanga, kdy nám masáží do těla vtírali ájurvédské oleje a masáž Shirodhara, při které nám na čelo a hlavu lili teplý olej.

Po terapiích jsme odpočívali na pohodlných dřevěných lehátkách v otevřeném prostoru, odděleném lehkými bílými závěsy, které nám poskytovaly soukromí a dodávaly celému prostoru lehkost.  Ano, díky tomu domu, masážím a výhledům do okolních kopců jsem i já pociťovala lehkost, lehkost bytí.

Bohužel pokoj už tak hezký nebyl. Potřeboval by ruku bytového designera. Z chodby bylo slyšet všechno a posteli chybělo čelo. Naštěstí jsme v něm moc času nestrávili.

Dobrou ájurvédskou stravu, která byla součástí pobytu, nám podávali ve vedlejší budově. Což k celkovému dojmu z ubytování moc nepřidalo. Člověk se musel stále oblékat, ještěže existují péřové kabáty!

V rámci ozdravného pobytu jsme museli vypít dva litry teplé vody denně. Takže našim stálým společníkem se stala zelenkavá retro termoska. Pili jsme vodu ze zdejšího pramene svaté Kateřiny, po kterém je celý resort pojmenován.

Už v dávných dobách, v hlubokém středověku na tomto místě stály lázně. Největšího rozkvětu se dočkaly na přelomu minulého století, kdy dva profesoři z Vídně provedli chemický a bakteriologický průzkum vody a shledali ji „ideálem vody“, která působí blahodárně na kůži, nervy a zažívání.

Musím konstatovat, že měli pravdu. Já se cítila skvěle, ať už to bylo vodou, ájurvédskou stravou a terapiemi nebo každodenní meditací uprostřed kamenného kruhu druidů, který byl nedaleko hotelu postaven. Je to replika megalitické stavby a je největší v České republice.

Už teď se těším, až se zase do Svaté Kateřiny vrátím.