Umělcova cesta

Miluji knihy, nejen jejich obsah, ale i vzhled a vůni. Už jako malá jsem ráda navštěvovala školní knihovnu. Milovala jsem to posvátné ticho uvnitř regálů, které byly plné knih různých velikostí a barev. Procházela jsem se v úzkých uličkách, přejížděla prstem po vazbách a říkala si, kolik asi skrývají příběhů a tajemství.

Za svůj život jsem těch příběhů přečetla hodně a teď jsem šťastná, že se s vámi mohu podělit o své názory na některé z nich. Třeba si, díky mému doporučení, užijete pěkné odpoledne nebo večer, usazeni pohodlně v křesle nebo v posteli s knihou ve svých dlaních a budete z ní nadšeni, stejně jako jsem byla já.

První kniha, kterou bych vám chtěla doporučit, je Umělcova Cesta od Julie Cameronové.

Četla jsem ji před dvěma lety a musím konstatovat, že mi změnila život. Pár měsíců po přečtení, jsem sama začala psát knihu. Vydala jsem se na cestu svého umělce a na té cestě jsem dodnes. Tady vidím, jak pravdivá je myšlenka: cesta je cíl.

Jediné úskalí při čtení této knihy je čas, který si na ni musíte udělat. Protože to není jen o čtení, je to vlastně takový tříměsíční kurz. Kdy máte v každé kapitole úkoly na jeden týden. Vydržte to, věnujte tomu ten čas, protože ho vlastně věnujete sami sobě.

Budete se nořit do minulosti a odbourávat si své bloky, které vám způsobili, třeba i nechtěně nějakou hláškou, rodiče, vrstevníci nebo učitelé. Vytáhnete si z mysli, jako zakutálené blyštivé korálky, hezké vzpomínky, na které jste dávno zapomněli, nebo si naopak vzpomenete na dávné křivdy. Je dobré, vytáhnout vše na světlo a vědomě zpracovat, pak se vám určitě uleví. Tato kniha není jen cestou k vaší kreativitě, ale i k léčení vaší duše.

Hned v úvodu podepíšete smlouvu sami se sebou, že se svědomitě budete věnovat všem lekcím.

Připravte se, že si budete každé ráno zaznamenávat vaše postřehy, sny, myšlenky, pocity nejlépe ještě v posteli. Autorka tomu říká, psát si ranní stránky. Já jsem se díky tomu dostala ke své vnitřní moudrosti, možná bych to mohla nazvat k Jungovu kolektivnímu nevědomí. 

Připravte se, že se budete potkávat se svým vnitřním dítětem, se svou malou Simonkou, Renátkou, Moničkou nebo Petříčkem a budete ho rozmazlovat. Já si ty setkání opravdu užila.

Kupte si hodně notýsků, budete je potřebovat na ranní stránky, zápisník, album snů, atd.

Já zápisníky a notýsky miluji, tak jsem vzala malou Simonku a šly jsme spolu nakupovat do papírnictví.

Budete pozorovat synchronicity, které se vám v životě dějí. Pojem synchronicita zavedl C.G.Jung a popsal ji jako „příčinné nevysvětlitelné setkání dvou nebo více událostí, které jsou propojeny často velmi hlubokým významem“. Když si jich začnete všímat, uvidíte, kolik znamení nám vesmír posílá. To jen my jsme k nim slepí a hluší a je na nás samotných, zda jim ve svém životě dáme prostor. Při tom to je tak jednoduché! Stačí si jich jen všímat!

A samozřejmě budete tvořit, malovat, kreslit, psát, sochat nebo třeba vařit, je to jen na vás, jaký způsob kreativity si vyberete.

Přeji vám, ať si tu cestu svého vnitřního umělce užijete. Budu ráda za vaši zpětnou vazbu, za sdílení vašich zážitků z té cesty.

Na závěr bych se s vámi ráda podělila o jednu mou myšlenku, která mě napadla při ranních stránkách. Teď už chápu její smysl:

Odejít do samoty, naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Rozžehnout své vnitřní světlo, pomocí něho svítit na cestě ostatním. Být průvodcem hledajících…