Vídeň-kaleidoskop chutí, vůní a obrazů
Přiznám se, že miluji dobré jídlo. Při svých cestách poznávám nejen krásy a historii daného místa, ale také ochutnávám místní speciality. Jedno z míst, kam ráda jezdím za poznáváním, je Vídeň. Zkusím se s vámi podělit o tipy na některé podniky, které jsou pro chuť Vídně typické.
Ve Vídni, jako by se ve vzduchu vznášela dávná atmosféra císařství. Když jsem byla malá, milovala jsem císařovnu Sisi. Romy Schneider ji ve filmu zahrála bravurně.
V Hofburgu doporučuji navštívit její soukromé komnaty. V nich se vám dostane pod kůži. I když, čím jsem starší a přečetla jsem o ní dost knih, můj obdiv k ní slábne. Byla posedlá svou krásou a štíhlou postavou. Každý den hodiny jezdila na koni nebo cvičila, v jejích komnatách jsou zachovány ve futrech dveří houpací kruhy.
V pase měla padesát centimetrů. Na konci života už skoro nejedla. Nesnášela stárnutí, proti vráskám urputně bojovala a když boj prohrávala, zakázala pořizovat své fotografie. Na veřejnosti se objevovala už jen pod závoji nebo si vějířem zakrývala obličej. Skonala velmi smutně, probodnuta pilníkem.
Minulost na vás dýchne v hotelu Sacher, který se nachází naproti Vídeňské státní opeře, na Kärntner Strasse. Určitě znáte jejich vyhlášený dort sachr, který pečou už od konce devatenáctého století. V knize Anna Sacher a její hotel si můžete přečíst o vzniku a největší slávě hotelu i jejich dortu. Tady se potkávali všichni, co v dobách císařství něco znamenali. Kdyby stěny mohly mluvit.
Kousek od Sacheru také na Kärntner Strasse je další zajímavý podnik Sky bar Steffel. Je to terasa na střeše obchodního domu, tady dělají moc dobré koktejly, s několika Cosmopolitany jsme tu prožili příjemné odpoledne. Z terasy máte střechy katedrály sv. Štěpána jako na dlani.
O jedné zajímavosti, která se v katedrále odehrála, jsem se nedávno dočetla v knize Mějte mě ráda-Marie Terezie. Marie Terezie se v katedrále nakazila neštovicemi, a to z otevřené rakve své mrtvé snachy, se kterou se přišla rozloučit. Nakazila se i její dcera, která bohužel neštovicím podlehla. Marie Terezie je překonala, ale až do smrti trpěla jejich následky.
Další vídeňskou osobností, kterou obdivuji, je Adolf Loos. Ráda zajdu do Loos American Bar, kousek od Kärntner Strasse. Tady cítím Loosovu přítomnost, zachoval se tu totiž původní interiér, který navrhoval. V uších mi zní jeho slova: „Ornament je zločin“.
Mnoho lidí ho v začátcích jeho kariéry kritizovalo. Když postavil svůj Looshaus naproti vjezdu do Hofburgu, bylo to pravé pozdvižení. Na příkaz císaře Františka Josefa I. se musely do oken umístit truhlíky s muškáty, aby se skryla ta strohost fasády.
Ve Vídni nikdy nevynechám návštěvu Zum Schwarzen Kameel, velmi oblíbený podnik se čtyřistaletou historií. Nachází se přímo v centru na Bognergessse. V roce 1825 se stal vrchním dodavatelem cukrovinek na císařský dvůr. Kromě dortíků tu mají i úžasné obložené chlebíčky. Na jeho terase můžete se sklenkou vína, pozorovat ruch velkoměsta.
Pokud máte rádi vídeňský řízek s jejich skvělým bramborovým salátem, tak doporučuji navštívit restauraci Figlmuller. Je v pasáži za katedrálou sv. Štepána. Interiér restaurace je z roku 1905, od té doby je již čtvrtá generace připravuje podle rodinného receptu. Určitě si udělejte rezervaci hodně dopředu, protože věhlas těchto řízků je obrovský a mají stále plno. Není se čemu divit, protože jejich průměr je 30 cm.
A pokud dáváte přednost Tafelspitzu, oblíbenému jídlu císaře Františka Josefa I., tak na něj musíte zajít do jedné ze dvou restaurací Plachutta.
Poslední kulinářské místo, které vám představím, je vídeňský trh Naschmarkt. Čeká vás tu velká směsice stánků, hospůdek a kavárniček.
A je to jen kousek od Pavilonu Secese, kde po skvělém obědě můžete obdivovat Klimtovu nástěnnou malbu inspirovanou Beethovenovou Devátou symfonií. Tak jsme se od jídla dostali k umění, chutí má totiž člověk nepřeberně.
Gustav Klimt je další mou oblíbenou vídeňskou osobností. Zajímalo by mě, kolik jeho nemanželských dětí běhá po světě. Údajně měl poměr s každou svou modelkou. Ty si vybíral na ulici. Jeho celoživotní múza Emilie Flöge se s tím musela smířit. O ní vypráví skvělá kniha Osvobozená móda.
Ve svém nejslavnějším obraze Polibek, Klimt zobrazuje sebe v objetí s Emilií. Ten můžete obdivovat v Belvederu. Vedle Klimtových obrazů tu jsou vystaveny obrazy Egona Schieleho a Oskara Kokoschky.
Asi nejznámější vídeňská galerie je Albertina. Jejich stálou výstavu od Moneta k Picassu doporučuji. A kromě toho je tu vždy nějaká zajímavá krátkodobá výstava.
Ve Vídni zkrátka najdete chutě všeho druhu, je to kaleidoskop chutí, vůní a obrazů. A není se čemu divit, vždyť to bylo po staletí hlavní město několika národů. Proto ji tak miluji.