Tivoli a Montefalco

Tivoli

Čas je neúprosný a nám nezbývá nic jiného, než dát sbohem Amalfi a pomalu se ubírat zpět k severu. Beru do ruky mapu a přemýšlím, jaká bude naše další zastávka. Zrak mi padne na město Tivoli. Jeho zahrady jsem chtěla už dávno navštívit.

Vybrala jsem hotel v centru města. Úzké, křivolaké uličky byly opět velký oříšek pro naše široké auto, ale nakonec šikovný řidič po mém boku nad jejich nástrahami zvítězil. Auto jsme zdárně předali recepčnímu k zaparkování.

Hotel Residence Gregoriana se zvenku tváří zanedbaně, ale už jeho entrée vás dostane svým stropem s renesančními freskami a co potom venkovní patio s renesančními mozaikami z malých oblázků. Na výzdobě se podíleli ti samí umělci jako ve Ville d´Este.

Nejvíce jsme si užili antické lázně s teplým bazénkem. Po cestě a procházkách po zahradách to byl balzám pro naše tělo.

Villa d´Este

Renesanční palác ze 16.století obklopený nádhernou zahradou se spoustou soch, jezírek, jeskyní a fontán. Tu navrhl architekt Ligorio, využil principu spojených nádob a tlaku vody. Vodu sem přivedl 600 m dlouhým podzemním tunelem z řeky Aniene.

Najdete tu třeba Sto fontán- Le Cento Fontane, rozsáhlé vodní dílo, které lemuje jednu terasu dlouhou minimálně 500 metrů. Nejvíc se mi líbila Fontana dell´Organo, jejíž vody pohání varhany, které hrají koncertní skladby každé dvě hodiny.

Villu d´Este nechal postavit kardinál Ippolito II. d´Este, syn kontroverzní Lucrezie Borgia, určitě jste viděli seriál Borgiové. Mně osobně se moc líbila kniha od Christophera Hibberta- Borgiové a jejich nepřátelé (1431-1519).

Později Villu d´Este zdědili Habsburkové, ale nechali ji chátrat. Naštěstí si ji pronajal v 19. století další kardinál Gustav von Hohenlohe, který jí vrátil dřívější lesk a slávu. Po první světové válce přešla do vlastnictví nového italského státu. Od roku 2001 je na seznamu UNESCO.

Hadriánova vila

Hadrianus byl z jedním tzv. adoptivních císařů, vládl v letech 117- 138 př.n.l. Vlády se ujal po svém bratranci Traianovi. Ten měl slabost pro mladší chlapce, což se Hadrianovi moc nezamlouvalo, i to mělo velký důvod, proč mezi nimi vládlo napětí. Naštěstí měl Hadrianus velkou oporu v Traianově manželce Plotině. Svou moc mu Traianus předal až těsně před svou smrtí.

Hadrianus byl jedním z nejvšestrannějších římských císařů. Měl velké znalosti ve všech intelektuálních a uměleckých směrech. Obdivoval kulturu a podporoval všechny nové podoby umění.

O tom svědčí i stavba jeho vily v Tivoly, antickém Tiburu, kterou si navrhl úplně sám. Byla to jedna z nejskvělejších římských zahrad v alexandrijském stylu.

Bohužel nyní můžeme obdivovat jen její ruiny. Z velké části za to může i Ippolito II.,který nechal do své Villy d´Este přivézt mnoho soch a mramorových segmentů.

Pokud oplýváte velkou fantazií, můžete vnitřním zrakem pozorovat tu velkolepost a nádheru. Pokud ne, tak se budete stejně podivovat nad velikostí všech staveb, které si zachovaly své kouzlo a mystiku.

Areál je velmi rozlehlý, má 120 hektarů. Tvoří ho zhruba 30 budov. Součástí jsou různé paláce, chrámy, lázně, knihovny, vodní divadlo, stadión, hipodrom nebo hasičská stanice. Celý areál byl vylepšen nejrůznějšími fontánami, parky a zahradami.

Asi nejpůsobivější dílo komplexu je Canopus. Jde o uměle vytvořené údolí, z něhož sice zbylo pouhé torzo, ale i tak bazén s kolonádou a sochami římských bohů a Amazonek působí fantasticky.

Každá budova je opatřena popisky, tak se nemusíte bát, že se v té hromadě kamenů ztratíte. Od roku 1999 je vila také na seznamu UNESCO.

 Umbria- Montefalco

Jelikož jsme milovníci dobrého vína, rozhodla jsem se strávit další noc se sklenkou dobrého umbrijského vína v srdci Umbrie, v městečku Montefalco, jeho Montefalco Sagrantino chutná skvěle.

Všechny vesničky nebo městečka s předložkou Monte- hora, zaručují, že budou na kopci a tím pádem s nádhernými výhledy.

Montefalco nás nezklamalo. Výhledy do tajuplné umbrijské krajiny stojí za to. Na nejvyšším místě stojí náměstí s kostelem a radnicí. Z něj pak lemují kopec úzké středověké uličky.  

Ubytovali jsme se v hotelu Palazzo Bontadosi Hotel & Spa, který stojí hned vedle radnice. Je to starobylý palác se spa, které máte jen sami pro sebe.

Městečko nás překvapilo svou čistotou, na Itálii velmi nezvyklou. Všechny domy byly opraveny a ze země byste mohli klidně jíst.

Přenocování v Montefalcu jsem vybrala ještě z jednoho důvodu a tím je jeho dvacetikilometrová vzdálenost od Assisi. Více o sv. Františkovi, sv. Kláře a pokračování naší cesty napříč Itálií se dozvíte příště.